A nejen, že už žiju bez bolestí. Cítím se také být ženou. Vzpřímenou a sebe-vědomou. Nosím se ve svobodném a pružném těle, jehož moudrost mi každý den napovídá, co je pro mě i pro něj nejlepší. Jeho nápovědu slyším, jen se občas ještě nadechne, aby zašeptalo svůj monolog skrze nemoc. Už ale nekřičí tak hlasitě, protože teď – teď ho vnímám. A žiju v souladu s ním i sama se sebou.  Jsem tvůrkyní svého života a stala jsem se tak i …