Krize JE příležitost. Ale vylézt z té potvory a doopravdy se na ni podívat jako na příležitost, to je teda občas na palici, že?
Jednou v neděli jsem plakala. Hodně. Pokus o odvedení pozornosti v podobě skládání prádla nevyšel. Probíhala u mě totiž tradiční předmenstruační příprava, která mě vždy nutí znovu a znovu revidovat ne/soulady vnitřních světů. Moc se to nedařilo. Kromě vyhledávání samoty, tepla a místa k fňukání se totiž obvykle skoro netrefím do dveří a moje vyjadřovací schopnosti jsou prakticky na nule (zkuste si se mnou v tomhle období zahrát slovní fotbal – můžu zaručit, že si ho sice moc nezahrajete, rozhodně se ale pobavíte) – to člověku na sebevědomí opravdu nepřidá.
Nakonec pomohla až procházka a nechat se dětmi 482x převézt transbordérem přes řeku. V dešti, blátě a větru. Pomohl až pohyb a trochu vědomého nekomfortu.
Krize je vždycky příležitost. Stejně jako bolest, utrpení nebo nemoc. Co kdybychom to zkusili dělat úplně jinak, než dosud. Co kdybychom je nechtěli co nejdřív utišit nebo zahnat nebo jim nadávat nebo si na ně stěžovat. Zkusme to naopak. Když už nás poctily svou návštěvou, zeptejme se jich – kde jsem v nesouladu, kde jdu proti sobě, kde si tvořím překážky?
Co jste mi, holky moje zlatý, přišly zas a znovu ukázat?
Mluvme s nimi. Řeknou nám všechno, co ví a co potřebujeme vědět i my. Přicházejí jako informace o hlubokých souvislostech o tom, kde je ještě potřeba trochu poklidit a co je potřeba přenastavit. Jsou to naše poklady, i když nás to bolí!
Každé tělo zrcadlí příběh svého majitele. Tereza tento příběh vidí a provede vás tím, jak uvolnit nastřádané bolesti, bloky a traumata, a skrze vědomé cvičení s vlastním tělem se opět spojit s ním i se svojí duší.
Její cestu zpět k tělu a duši můžete nahlédnout zde.
Do bezpečného prostoru FB skupiny se můžete přidat zde.