Umožňují nám dotknout se milovaného člověka, cítit voňavý vzduch i strach, zarazit si do bosého chodidla kostičku lega a zařvat z plna hrdla bolestí, zachumlat se po těžkém dni do měkoučkých peřin, poskakovat po světě a skrz všechny naše smysly ho skutečně cítit. Každou vteřinou, kterou v nich strávíme, nám zprostředkovávají možnost vnímat vnější svět.
Fyzická těla, ty parádní výtvory, které nám dovolují tvořit čili realizovat čili převádět myšlenky, nápady, pocity, emoce do hmoty, do něčeho, na co si můžeme sáhnout, ochutnat, co můžeme obdivovat nebo to odmítnout. Jediná věc, kterou máme na celý jeden konkrétní život.
Naše těla jsou momentálně našimi nádobami. Těmi nejposvátnějšími, ve kterých přebýváme od prvního nádechu až do posledního výdechu.
Můžou a také to dělají – vyžadují naší pozornost. Vtahují nás do přítomnosti. Na nesouladnou minulost či budoucnost nás upozorňují bolestmi, bloky či nemocemi. Slouží jako dokonalá reflexní zóna pro naše „neumy“. Chtějí, abychom jim naslouchali a všechny tyhle zátěže odstranili, aby mohla dál tvořit naší vysněnou fyzickou realitu.
Naše těla jsou prostředníky pro TEĎ a pro TADY.
Nic lepšího pro tvoření na tomto světe nemáme a mít nebudeme. A nic lepšího než moment tady a teď také mít nebudeme. S tím, co se momentálně děje okolo nás, tenhle fakt vyvstává jasněji a čitelněji než kdykoli jindy. Tenká je ta hranice, tenká. Tak z toho pojďme každým momentem našeho fyzického bytí vytřískat, co se dá. Není důvod čekat. Zítra, to už je jiný svět, zítra už nemusí přijít.
Už nemusíš mít příležitost. Nic jiného než přítomnost nemáš. Jak s tím naložíš?
Každé tělo zrcadlí příběh svého majitele. Tereza tento příběh vidí a provede vás tím, jak uvolnit nastřádané bolesti, bloky a traumata, a skrze vědomé cvičení s vlastním tělem se opět spojit s ním i se svojí duší.
Její cestu zpět k tělu a duši můžete nahlédnout zde.
Do bezpečného prostoru FB skupiny se můžete přidat zde.